Téměř dokonalá chvíle - část třetí

30. prosince 2008 v 23:57 | Lytchi |  Brakoviště
Najednou uslyšeli podivné zvuky zvenčí. Jakoby se na ně cosi valilo. Zvuk se stále přibližoval. Náhle něco jakoby narazilo na vchodové dveře, což bylo potvrzeno tlumeným nárazem o ně, který byl slyšet přes zavřené dveře z jejich místnosti. Celá chata jakoby se ránou otřásla.
Anabell se prudce odtrhla od kredence, u kterého stála. "Co se stalo?" vyplivla otázku do éteru s tím, že odpověď může vyřknout kdokoliv, jen ať to někdo rychle smysluplně zodpoví. Začala vystrašeně mihotat očima.
Daniel vstal a mířil rychle k venkovním dveřím. Chytl za kliku. Tušil, že mráz opět udělal svoje, ale když se ani po minutovém cloumání s nimi nic nedělo, začal být nervózní také. Bylo to tím, že nevěděl, co se děje.
Seškrabal aspoň stoletou špínu z malého okýnka vedle dveří, aby zjistil danou situaci. Nulový výhled mu všechno vysvětlil.
"Jsme zavalení! Ten sráz kousek před chatou nejspíš povolil."
"Ale vždyť to byl jen kus nánosu," nevěřila Anabell.
"To ano," pokračoval Daniel, "to už byl jen drobný detail, co nás upozornil na tu hromadu sněhu, co nasněžila za tu dobu, co jsme tady. Takže jsme odříznutí už delší dobu."
"Dobře," řekla Anabell. "Jasně. To bude dobrý," pokračovala a vrátila se zpátky do místnosti.
"Stejně s tím nemůžeme nic dělat," konstatoval Daniel, "na naší situaci to nic nemění.
Anabell začala chodit sem a tam. Boris s Danielem se vrátili také zpátky do vytopené místnosti. Usedli opět za stůl ke svým sklenkám.
Nevšimli si zdrcené Anabell a diskutovali.
"Znají naši polohu, takže musí vědět, že ta chata se tady nachází. S vybavením to odhrnou jedna dvě. A pokud dorazí brzo … Doufejme, že snad nenasněží ještě víc. Nemůže to trvat věčně."
"Na teplý domov," řekl ještě a zvedl sklenku, aby si přiťukl s Borisem.
Anabell zatím pobíhala po místnosti a cosi si tiše přeříkávala.
Konečně si jí všiml Daniel. "Pojď se zahřá..," ale nedopověděl, když ji spatřil jak nepříčetně blouzní. Zvážněl. Vstal a šel pomale k ní.
"Anabell," zavolal.
"Pssst, nemluv, ať to nepovolí dál."
"Ale nic nepovolí, už je to v pořádku. Jen trocha sněhu. Sníh je sypký, kdyby sme se do toho opřeli, tak to časem odhrabem," uklidňoval ji.
"Né, né, to nesmíš. Udusíme se," pokračovala pomateně hystericky. Přestala se ovládat a začala křičet.
Chytl ji kolem pasu, přenesl ke stolu a naznačil Borisovi, aby jí nalil sklenku. "Napij se, to tě trochu otupí."
"Né, né, né. Už je pozdě," šílela.
"Přece jenom se naučím bít ženy," řekl Daniel a hned nato jí vlepil facku.
"Uklidni se! A napij se trochu!" dodal za svým nezvyklým gestem.
Anabell se na něj zkoumavě podívala. Byla stále v sevření jeho silných rukou. Pak vzhlédla směrem ke dveřím a zase zpátky na něj. Když stisk povolil, natáhla svoji ruku ke stolu, aby si podala láhev s neurčitou tekutinou. Odšroubovala víčko a přihla si. Mírně se zašklebila a zakašlala. Oba pánové na ni překvapeně, avšak radostně hleděli.
Daniel pak dodal "Takhle se mi líbíš!" a opět vycenil svůj radostný chrup.
"Ale zase prrr, mladá paní, taky nechte něco na ostatní," rozčílil se Boris.
"Jen ji nech, zaslouží si to. A navíc, vzadu ještě nějaká ta lahvinka je. Doufám, že ji ale už nebudem potřebovat!"
"A," dodal ještě, "eh, promiň…za tu ... Normálně to nedělám!"
Anabell zvedla svůj zrak k jeho obličeji, na kterém se jeho ústa nesměle proměňovala střídavě v mužné a střídavě v jemnější grimasy, a očima udělala smířlivé gesto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ych ych | 31. prosince 2008 v 0:59 | Reagovat

ach!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama