Téměř dokonalá chvíle - část první

29. prosince 2008 v 0:13 | Lytchi |  Brakoviště

Fakta tohoto příběhu jsou naprosto smyšlená, stejně jako čas a prostor, ve kterém se dění odvíjí. Některé části tak možná vykazují elementy, které ne úplně logicky pasují. To pro nás ovšem není podstatné. Čtenář by neměl hledat vyšší souvislosti, než děj nabízí, pokud se však nejedná o drobnější momenty, fáze a předměty, které si však právě čtenář domyslet musí. Obsah nechce nabízet literaturu, jejíž prvky najdete všude. Jedná se především o myšlenku a pojetí celého textu.
Událost, ač možná vykazuje prvky románů či filmových příběhů, chce poukázat na křehkost lidského života, důležitost vzahů a pout vzhledem k časovým intervalům a blokům, které nám osud nabízí, a které se ne vždy vyskytnou v tu pravou chvíli a ne vždy trvají tak, jak my chceme.

Autor


TÉMĚŘ DOKONALÁ CHVÍLE
Část první

Šla v tom největším mrazu, který kdy zažila. Touha po čemkoliv teplém byla tak velká, že si ji ani nedovolila připustit. Kousek energie, který v ní ještě zbýval, využívala dobře propočítanými úseky. I tak bylo ale těžké, soustředit se na cokoliv jiného než na tuhý, vtíravý, špatně načasovaný chlad, který protínal její křehké ženské tělo.
Vedle ní se bořil do sněhu muž, který přesně vymezenými kroky vzdoroval svému momentálnímu, nelehkému osudu.
Konečně před sebou uviděli jakýsi obrys či náznak nějakého stavení. Bylo jim jedno, co to přesně bylo. Hlavně, že to skýtalo vidinu dočasného, teplého zázemí.
Došli až ke dveřím, které byly částečně zaváty sněhem. Nakoukli také přes drobná zamrznutá okna, ale pohled do nich nic nenabízel. Odhrabali vrstvu sněhu. Muž se pokusil dostat násilím dovnitř. Vrata byla tak zamrznutá, že to nejdříve nešlo. Po pár minutách se však dveře umoudřily a povolily.
Muž je tak prudce otevřel, že si málem vlastní rukou vymlátil všechny vrchní zuby, jak se od nich odrazil.


Uvnitř byla opravdu tma. Stejně tak tu nebylo o moc tepleji než venku. Když už to vypadalo, že se v místnosti nikdo nenachází a zbytek objektu nikdo neobývá, uslyšeli šramot. Muž nenápadně pootevřel dveře, které oddělovali dvě největší místnosti zchátralého stavení. Napětí slibovalo rozluštění celé záhady.
Konečně spatřili původce celého toho rozruchu. V následujícím pokoji seděl muž. Seděl na dřevěné, zajímavě tvarované židličce hnědé barvy. Jeho věk nemohli zatím rozpoznat, neboť byl otočený a přikrčený ke stolu, na kterém se rozprostíralo několik kapek průhledné tekutiny. Všemu dominovala velká láhev s patřičným obsahem. Muž se otočil.
"To jsi ty, Borisi?" otázal se druhý a zatím poslední muž v místnosti.
Sedící muž lehce zamžoural a pak prudce vstal, což doplnil o lehké zaškobrtnutí levé nohy o židlici. To jen potvrdilo jeho ne moc duchapřítomný stav.
"Zzzz, zzzz," snažil se reagovat na jeho slova, "zzzz, jak ses sem dostal?" dokončil svoji špatně načatou větu docela smysluplnou otázkou.
"Dostali," upřesnil dobyvatel, a jakoby z jeho zad se vynořila ona.
"Prase," zašeptala si pro sebe poté, co spatřila nevalně vzhlížejícího neznámého.
To jakoby protnulo ledovou atmosféru přítomných. Ožrala se vrátil do své původní pozice u stolu, s pravou rukou omotanou kolem sklenice; příchozí muž si taktéž přisednul, rozepnul si napůl kabát a sundal čepici; žena postupovala nevraživě za svým spolupříchozím a bedlivě přitom zkoumala její nové útočiště. Poté také zasedla k již skoro obsazenému stolku.
V místnosti se ještě nacházel malý krb, který dodával stavení domácí teplo, kterého si všichni přítomní velice považovali. Ten sice nestihl vytopit celou chatu, neboť většina vyprodukovaného tepla odcházela všemožnými škvírkami ven, ale přece jen nějaké to své udělal. Vzadu u zdi se rovněž nacházel malý, tmavě zelený, ošoupaný kredenc; na zdi vedle se vyjímala jedna křivě pověšená polička a přímo naproti stolu v rohu stály rozbité dveře, vedoucí do jakéhosi kumbálku.
"Nebude Ti vadit, když se tu trošku roztáhnem?" promlouval muž, který pomalu rozmrzal nad teskně hořící svíčkou. Ovšem víceméně pro sebe, než k svému známému - Borisovi a podíval se na ni - ženu, kterou oslovoval Anabell.
"Doufám, že po nás už pátrají, Danieli," prozrazovala stejně vážně, jako vypadal její strnulý obličej, svému zmrzlému příteli.
"Myslíte, že si všimli, že někdo chybí?" řekl trochu s nadsázkou.
"Tse," odsekla.
Když se rozhlédl po místnosti trochu bystřeji, narazil svým zrakem na černou škatulku s anténkou. Nebylo to nic důležitějšího, než vysílačka. Pak se podíval na Anabell, a pak ještě na klimbajícího Borise.
"Hej," zahoukal na něj, "oni ví, že jsi tady? Byli jste ve spojení?"
"Nech mě být," zamumlal cosi pod fousy ignorant.
Daniel se podíval na stůl a pak na zem. Tam stál kýbl s vodou. Že byla dost studená, o tom nepochyboval.
O pár vteřin později už nepochyboval ani Boris.
Prudkým ochlazením náhle vyskočil a zaječel. Daniel se nevinně podíval na oba přítomné a pak řekl "Tak, to bychom měli."
"Tak co? Volals pomoc?" zeptal se po chvíli.
Když Borisův vztek pomalu ochaboval, řekl rozpustile a více smysluplně než prve "Jo, měli by tu být za pár hodin."
"Prima," reagoval Daniel a rozvášněně zamžoural očima. Uvolnil zbytek knoflíků od kabátu, aby tak vykouknul jeho pletený, červený svetr.
Udělal si ještě větší pohodlí než před tím a podal si láhev s průzračnou tekutinou.
"Héééj," rozčiloval se tentokrát protisedící, "to je moje spása. Moje záchrana!
"Ale už tu nejsi sám, maličký," zazubil se, otevřel lahev, a nalil si do sklenky, co byla poblíž.
"To myslíte vážně?" řekla Anabell, a škaredě se podívala na Daniela.
"Tak to je paráda. Pánové se tu zřídí jak psi a potom si pěkně počkají na horskou službu, aby je odvezla domů."
Daniel se na ni zamyšleně podíval, a pak prohlásil "Přesně tak, krásko!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trey Trey | Web | 29. prosince 2008 v 0:23 | Reagovat

CLICK....a pak hlasovat v ankete pls moc mi to pomuze

Dekuji :)

2 ych ych | 29. prosince 2008 v 20:52 | Reagovat

tak to su zvědavá jak to bude pokračovat.

3 L! L! | 29. prosince 2008 v 22:27 | Reagovat

když vydržíš, uvidíš:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama