O princezně, která lezla drakovi do chřtánu

20. června 2008 v 19:00 | Lytchi! |  Brakoviště
Tento staronový příběh vznikl náhodou, či spíše omylem, a bylo mi líto ho zničit. Proto jsem ho umístila do nové rubriky "Brakoviště". Takže pokud mi budete nadávat, jsem mimo provinění. Buď mě zatratíte nebo mě budete milovat :-D

Kdysi dávno, v roce, který si nepamatuje ani sám vypravěč, žil na malém zámečku král se svou dcerou princeznou. Klasomila se jmenovala. Teď se milí čtenáři asi divíte a říkáte si, že vypravěč, nejenže si nepamatuje datum dění jeho příběhu, nýbrž si spletl i jméno jeho hlavní hrdinky. Anebo šišlal a to se projevovalo i v jeho pravopise. Nikoliv! Klasomila se jmenovala proto, že jako malá ráda dováděla v poli s obilnými klasy. A tak jí nikdo z dětí neřekl jinak, než Klasomila. Princezna si to nechala líbit, ale jen z toho důvodu, že si myslela, že děti klasy přirovnávají ke zlatu - které je také nádherně žluté - a že jí tím vlastně lichotí.
Ale nyní zpět k našemu příběhu. Jednoho dne přiběhla princeznička k tatíčkovi králi a oznámila mu, že se rozhodla, od teď každý den nosit dary drakovi do jeskyně, aby si ho tak omotala kolem prstu a ten ji tak nikdy neměl chuť sežrat. A když se princezna jednou rozhodne, je to sichr! "No jo", řekl si král, "teď sem v pěkný bryndě." V celém království se totiž nenacházel jeden jediný drak. A to ani ve vzdálených vesnicích, zemích či jiných královstvích. Prostě nikde! To ale ctěné princezně nemohl prozradit. Klasomila byla totiž velmi pyšná, a kdyby se dověděla, že nestojí žádnému drakovi za to, aby se zajímal o její existenci, začala by vyvádět a to si pan král nemohl dovolit. Stalo se tedy, že království draka mělo. Draka, díky němuž spanilá kráska nechala najmout nové kuchaře, nové malíře, dokonce i nové rytíře - to aby mohli předvádět před jeskyní nacvičené souboje. Ty ale nekončily smrtí, nýbrž happy-endem, to aby se drak taky trochu dojal. Princezna, a to jsem vám zapomněl říct, byla totiž blondýnka. A víte, co se o blondýnkách říká. A to nejen o těch nynějších. Ano, ano, již v dávných dobách jsme si mohli osvědčit, že barva vlasů hraje důležitou roli. A jakou! Možná, že kdyby naše princezna byla rusovlasá, tento příběh by se vůbec neudál, a já bych teď neměl o čem vyprávět (Strašná to představa!). Zkrátka princezna byla tak hloupá, že drakovi nechala servírovat ta nejlepší jídla, nechala mu malovat ty nejlepší portréty od veleznámých mistrů malířů (a to prosím DRAKOVY portréty), (a to prosím i když nikdo vlastně nevěděl, jak takový drak vypadal, protože nikdy nevylezl z jeskyně ven). Dále mu nechala šít přepychové oděvy, a to na několik způsobů, protože sama také nevěděla, jedná-li se o draka tříhlavého, šestihlavého, devítihlavého či pouze o chudáka dvouhlavce. Postupně mu darovala svoji knihovnu, která obsahovala mj. i velmi staré a vzácné tisky, které se uchovávaly pod ochrannou atmosférou ve sklepení zámku, a ten se směl navštěvovat pouze jedenkrát za pět let! (Dovedete si tedy představit, jak ubohé prastaré tisky dopadly …). A protože měla opravdu velký strach (nebo snad ne?), nečinilo jí žádný problém předplatit si dopředu knihy, které budou napsány na zakázku a budou oslavovat koho jiného, než tohoto slavného (nikdy nikým nespatřeného) draka, který ani neměl žádné jméno. Zkrátka začala za něho utrácet snad více než za sebe.
Kamenem úrazu se však stala stará pověra. Princezna byla - díky své velké knihovně - velmi sečtělá, a tak se již kdysi dávno dočetla, že s drakem se musí mluvit zásadně ve verších! Nikdo jí to nepotvrdil. Ale nikdo jí to taky nepopřel. A tak si vždy před spaním připravovala krátké verše, mnohdy až básničky, kterými bude drakovi líčit důležitost svých darů a vůbec ho chválit a zkrátka mu tím vším "lézt do chřtánu".
Tady je příklad několika jejích -autorozhovorů- (a protože víme, jaké barvy vlasů princezna byla, nesmíme se divit obsahu těchto mnohdy až primitivních veršů). Protože si velký drak, nedostaneš žádný brak! Princezna má svého šaška, ty si zase přečti Haška; Abys neměl vůbec hlad, aby nikdy nepřepad´ tě chlad, přinesla jsem kromě veky také velmi teplé deky.
To všechno bylo pěkné (no tedy aspoň se těmi dary a tím vším obětováním aspoň nějak bavila), jinak to byla ale obyčejná podlejzačka, která jak už jsem řekl, jen lezla drakovi do… Ale jen do té doby, než málem připravila království na mizinu. Jednoho dne totiž dostal král pravidelný výpis z jeho majetku, a přišel tak na to, že od postávání před královskou branou v ubohých šatech a žebrání ho dělí jen pouhých pár zlaťáků. A tak si řekl "DOST! Takhle to dál nejde, aby se vyhazovaly peníze do luftu jen tak pro nic za nic!" (A to ještě nyní už ubohý král nevěděl, že hmotné dary, které princezna k jeskyni nosila, přišly do rukou tamějším loupežníkům. Takže ti mohli pověsit svoji robotu na hřebík, a vyjet si na takovou větší dovolenou do sousedního Karibiku. Krásného ostrovního království, kde byly vlastně pořád prázdniny).
Král se naštval a řekl princezně, že buď přestane nosit drakovi všechny ty dary - ať už hmotné nebo nehmotné - a začne dělat něco užitečnějšího, než každý den lítat ze zámku do jeskyně a naopak, (a navíc: každý, kdo viděl nebo sledoval, co všechno Klasomila drakovi "nakladla" před jeskyni by pochopil, že to drakovi samotnému muselo stačit, a že by si nedovolil na princeznu sáhnout ani malíčkem a ještě k tomu by varoval všechny ostatní draky v okolí - kdyby nějací existovali - aby se také nepokoušeli o žádný tělesný kontakt nebo dokonce vydírání, jak to v ostatních pohádkách chodí), nebo že ji tím -neexistujícím- drakem nechá sežrat dobrovolně! (Jak se mu nyní hodil, milí čtenáři, viďte).
Když se rozhodla, že se tedy vrátí pro pár věcí, které nabídla drakovi před jeskyni, které by snad ještě zachránily království před úpadkem a před exekutorem, zjistila tu smutnou zprávu, že veškerý královský majetek byl rozkraden. Věděla, že se s ním již nikdy nesetká. A už vůbec ne s vzácnými tisky, kterým nepomohlo ani to, že na každé sedmnácté stránce bylo razítko s označením majitele. Princezna, ze strachu před morálním, fyzickým i psychickým úpadkem raději na místě omdlela.
Vzbudil ji až podivný odér linoucí se z blízkého okolí. Nad Klasomilou se vznášela hlava loupežníka jménem Alko Holik, který šel ještě naposledy obhlédnout rajón, který mu vyřešil otázku důchodového připojištění. Ale místo nějakého toho zbytku zlaté lžičky, anebo originálu díla George Sandové, našel tuto omámenou osobu. Když princezna pochopila původ oného zápachu, jako kdyby ji někdo uštědřil facku, okamžitě vstala na nohy a překvapeně hleděla na svého "zachránce". "Teda to by vzbudilo i Šípkovou tuhle z vedlejšího království. Ačkoliv, já bych ji moc nebudila. To víte, léta spánku mezi pavučinami a krysami udělalo své. Tuhle jsme tam byli na exkurzi v rámci poznávacího zájezdu mezi královstvími, ale ten pohled vám nepřeji. Baba Jaga je proti ní Sněhurka. Ale proč vám to vůbec říkám a kdo vy vůbec jste?"
Poté, co se Alko Holik představil, a také po tom, co si Klasomila zvykla na jeho zvláštní "after shave", si náramně padli do oka a nemohli ze sebe spustit oči. Ačkoliv možná to bylo tím skelným pohledem, který způsobovala jejich - již nyní společná láska - *Humulus lupulus a **Prunus domestica!
Poslední zprávy o nich se dovídáme v místních novinách, kde se píše o gril-párty, kterou uspořádali ve své rezidenci, ovšem ta skončila tragicky, neboť se obě postavy z neznámých příčin vzňaly.
Tím končí moje vyprávění, z kterého plyne ponaučení. Nikdy nikomu nelezte do chřtánu (či někam jinam), a dbejte pozornosti při práci s ohňem (především, pokud jste nasáklí silně hořlavými látkami) ...
---
*chmel
**slivoň švestka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ych ych | 20. června 2008 v 20:57 | Reagovat

Lach! taková škoda starých vzácných cenných orazítkovaných okatalogizovaných seřazených uchovávaných archivovaných tisků!

2 L! L! | 21. června 2008 v 19:58 | Reagovat

préésně táák ;)

3 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 1. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

Klasomila je dobrá. Obilí má květenství, které se zove lata.
Takže to mohla být i Latamila či Phylolata.
A z ječmene se dělá slad.
Ale to všechno určitě bylo v těch ztracených knížkách.

4 L! L! | 7. srpna 2009 v 22:41 | Reagovat

Zajímavé obměny, avšak kdoví, kde je konec těm knihám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama