Čokoláda

1. května 2008 v 18:32 | Lytchi! |  Úvahy všedního dne
Všichni známe ten lákavý "otupovač" mozku zvaný čokoláda. Všichni ho užíváme, a tak se i všichni stáváme závislými. Vedle čaje, kávy a cigaret si dopřáváme další drogu, která uvolňuje hormony štěstí, a my tak ztrácíme zlost; naopak nám obalí nervy, mozek změkne a my jsme ochotni udělat cokoliv pro kohokoliv kvůli dalšímu kousku ztělesněné neřesti.
Sedím na židli a na stole přede mnou je položená tabulka čokolády. Je otevřená. Pomalu ulamuji jeden řádek. Kdyby byla čokoláda živá a měla zrak, poslední, co by viděla, by byl můj vzrušený obličej; a kdyby měla sluch, poslední, co by slyšela, by bylo sklapnutí úst a v posledních záchvěvech možná ještě slastné mlaskání, které musí v dutině ústní působit jako ozvěna, která se rozléhá do všech zubů.
Nyní mám čokoládu všude. Ovšem již není v pevné formě, nýbrž v roztečené. Obaluje moje zuby ze všech stran. Lepí se na horní patro, lepí se na dolní patro. Uvízla mi na jazyku, a sice na všech chuťových bodech, které tam najdete. Cítím tak, jak je hořká i sladká. Cítím, jak je snad i kyselá a slaná. Mlsně se olíznu a mám ji i na rtech. Jemně polykám a cítím, jak mě hladí v krku. Její chuť mám stále v puse. Zbytek už mám v žaludku. Zasahuje můj trávicí trakt a zítra ji budu mít…no, to je jedno.
Důležité je, že otupila všechny moje smysly tak, jako když podplatíte celníka na hranicích a on dělá, že nic nevidí a neslyší. Přesně tak se chová moje tělo i moje duše. Jsou úplně oslabené čokoládovou nadvládou. Svádět s nimi boj nemá smysl. A proč taky?
Drze provokativní chuť, která vyzývá k dalšímu a dalšímu pokušení, nade mnou zvítězila a splnila tak svůj účel.
O abstinenčních přiznacích, a co dělat když se dostaví, si řekneme něco zase příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ych ych | 1. května 2008 v 19:33 | Reagovat

chceš mě zabít?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama