Titanic

29. dubna 2008 v 15:52 | Lytchi! |  Básnická tvorba - Dávnověk
Chtěl bys mít elixír stálého života
Chtěl bys přežít snad sám sebe …
Teď stojí před tebou poslední porota
A modlitba vyslána očima v nebe

Hle, zoufalec stojí na posledním mostě
Není však jediný, kdo by se bál
Osud se zapříčil v tak trpkém moště
A život si se všemi vždycky jen hrál

A tak musí přijít pád jedné pýchy
A hořká zpráva musí obletět svět
Ne každý unese bolesti tíhy
A nikdo nevezme osud víc zpět

Boří se touha, naděje i láska
A chaos plodí početně své děti
Vše, co zbude je poslední hláska
A pátý mrtvý z posledních pěti

Snad měla to být velká událost
- A že stala se jí rázem a hbitě -
Ale ten, kdo roznášel víno byl host
- Ten, co bouří se v cizím bytě

Temnota prostírá svoje pláště
A pomalý konec se blíží jistě
Konec posměchu, útrap a záště
poslední večírek na jednom místě

Hvězda na obloze nepospíchá domů
I měsíc přispěchal teprve teď
Myšlenka na osud prázdných domů
Znamení samoty cítit je v zdech

Nikdo je nepřijde navštívit zpátky
Sami se nevzdali, museli jít
Osud je přenesl cizími vrátky
Tam, kde si mohou navěky snít

Aby poslední cestou stát se směla
- s minulostí na dně schovanou -
Na oltář přinesla svoje těla
hluboko, kde navždy zůstanou


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness deStination Darkness deStination | 4. května 2008 v 13:51 | Reagovat

Mám dojem, že těch zoufalců bude víc...Ale víš, my přece nejsme zoufalci, to jenom svět nám nerozumí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama