Je jaro

18. dubna 2008 v 22:52 | Lytchi! |  Úvahy všedního dne
Je jaro. Všichni kýchají, pšikají, smrkají a v neposlední řadě chrchlají. Ačkoliv to dělají stále, bez ohledu na roční období. Hlavně stavební dělníci kupříkladu. Jejich cesta do práce je dlážděná nejedním chrchlem. Ale nejsou sami. Například takoví cyklisti. Jejich strastiplná jízda plná protiletících sebevraždných mušek, padajícího jehličí či listí s přídavkem kdovýjakého dalšího humusu a do toho ještě všechen ten prach z dalekých cest, nemluvě o písku, který sem putuje až ze Sahary, zvedne - li se velký vítr. To všechno jejich dutině ústní jistě nesvědčí.
Ale jdeme dál. Je jaro a všichni začínají jarní úklid. Pro některého - některou - činnost, na kterou se těší nejméně od posledního - vánočního - úklidu. Za ty tři měsíce se toho přece tolik změnilo. Toho prachu, který je každý den vymetán stále inteligentnější prachovkou vytvářenou nejinteligentnějšími odborníky svého druhu. Té mastnoty, která je každý den stírána houbičkou nacuclou nejlepšími odmašťovacími přípravky téhle doby. A toho bordelu, který je uklízen tou nejlepší hospodyňkou, vyznamenanou řádem první hospodářky.
Stále prší. Ale kaluže, ve kterých se o pár hodin později zrcadlí sluneční paprsky, střídají o pár dní suché cesty s pískem na okrajích, který ještě pracovníci služeb města nestačili po zimě odklidit.
Všechno se to probouzí z dlouhého spánku a nabírá to elán do další fáze. Zvířátka se v parku, v lesích, hájích, vodách, bažinách, močálech, lučinách, polích, na skalách, v oblacích, někteří na komínech, ve slujích, v norách, či v doupatech páří a přitom u toho v různých tónech cvrlikají, krákají, vrkají, škěkají, předou, bzučí, mručí, mečí, troubí nebo kvákají.
Lidé se drží za ruce a procházejí se, kde můžou. Při tom někteří vystavují svá různě podařená těla při první příležitosti slunění se. Jsou i odvážnější, kteří dokonce vlézají do stejně studených řek a potoků, jako sou ta finská i v letních měsících.
Ti štastnější a rozumější se drží při krajích parků a lesů a vzájemně se lépe poznávají. Vždyť na lidském těle se toho dá ještě tolik objevit. A teprve na těle toho druhého. Většinou tyto "bádající" páry tvoří individua opačného pohlaví. V menší většině je tvoří páry stejného pohlaví, neméně o to experimentující.
A ty se zase procházíš sám a nemůžeš se na to koukat. Proč by se měl taky člověk dívat na tu činnost, při které se jedincům hlavy tak podivně kroutí, div se jim nevyvrátí nebo jak se drží za ruce tak pevně, div jim neupadnou.
Není nad to, zůstat doma a postavit si třeba lodičku, při které se člověk hodiny jebe s miniaturními dřevíčky a ruce má zasrané stupidním rychloschnoucím lepidlem. Anebo si třeba přečíst parádní knížku, která nemá poslední stránku, protože je slepená tím vypatlaným klíhem.
Tak co milí přátelé, ještě pořád se těšíte na jaro? … Já ano! Protože už mi stačí jen jeden kožich.
Tak zase někdy příště,
Váš eskymák Winter!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness deStination Darkness deStination | 26. dubna 2008 v 23:46 | Reagovat

Nechtěla bys s námi dělat na Pentagramu?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama