Balada o Jindřichovi

19. dubna 2008 v 10:26 | Lytchi! |  Básnická tvorba - Dávnověk
Letadlo vyletělo k nebi až k oblakům
Do modrých peřin a bílých povlaků
Se září slunce jej doprovází jemný vánek
Ne, milý Jindřichu, teď nemysli na spánek
Nahoře jsi jen ty a krásná obloha
V mysli létáš zeměkoulí dokola
Nemůžeš a nechceš se zastavit
Do kabiny pilota dopadá sluneční svit
Tam daleko na zemi cosi se hýbe
Vypadá to, že jsou to lidé
Netuší o tobě ani nevidí tě
Ty jsi tak bezbranný, jak malé dítě
Bylo ticho i vítr už ustal
Kdesi dole si havran ustlal
A osamělý pilot pochopil
Že už nedoletí si svůj cíl
Světla ubývalo a černých mraků přibylo
Ve vzduchu prázdno a přece místa nebylo
Teď začal si snít krásný sen
Za cenu toho, že opustil svou zem
Už nebylo dne ani večera
Mezi zemí a nebem dlouhá mezera
On nezemřel, ale ani nežil
Jen jinému světu svou duši svěřil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness deStination Darkness deStination | 26. dubna 2008 v 23:01 | Reagovat

Nikdy mě nenapadlo zakomponovat do básničky letadlo. Ale tobě se to báječně povedlo. A nejvíc se mi líbí to: Mezi zemí a nebem dlouhá mezera...Krása

2 L! L! | 26. dubna 2008 v 23:18 | Reagovat

Jj, tahle se mi celá obvzlášť líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama